Asociace l´ARCHE
L´Arche je mezinárodní asociace, která pomáhá lidem s mentálním postižením. V komunitě společně sdílejí život s asistenty, často mladými lidmi přicházejícími z různých koutů světa. V rámci komunity mají možnost zažívat pocit domova, bezpečí, vzájemnosti, lásky, které by se jim v ústavech do té míry nedostalo.
Jean Vanier
v Cestě k lidství píše: "V našich komunitách Archa zakoušíme, že
k hlubokému vnitřnímu uzdravení dochází většinou tehdy, když se lidé cítí
milováni a mají pocit sounáležitosti. Tyto komunity jsou v podstatě
místem, kde lidé mohou sloužit a tvořit - což je důležitější - kde mohou
milovat a být milováni. Uzdravení pramení ze vztahů, není něčím automatickým."
(Pozn. J. Vanier - Cesta k lidství - dostupné z:
https://dobromysl.cz/scripts/detail.php?id=496)
Měla jsem možnost
být asistentem-dobrovolníkem v této asociaci více než rok ve Francii -
v komunitě v Isle sur la Sorge a v Marseille, dále devět měsíců ve
frankofonní části Kanady v Amosu a pobývala jsem také tři měsíce
v Nandi Bazaru v regionu Kerala v Indii.
Během dne lidé, kteří jsou schopni práce,
odchází do chráněných dílen. Ve Francii např. vyráběli hostie, v Kanadě
mozaiku a pomáhali udržovat trávník nebo v zimě odhrnovat sníh,
v Indii sbírali rostliny, vyráběli košťata z palmových listů, svíčky,
apod.
Pro osoby, které nemohou
pracovat, jsou připraveny ateliéry s nejrůznějšími aktivitami - podílela
jsem se např. na aktivitách kreslení, divadla, muzikoterapie, relaxace...
V l´Arche žijí dospělí, ale
komunita v Nandibazaru v Indii měla to specifikum, že v ní byly
i děti. A tak součástí areálu byla také škole.
Asistenti
Někteří asistenti se v l´ Arche angažují celoživotně nebo
dlouhodobě. Většina však jsou mladí lidé z různých zemí, kteří jako
dobrovolníci přichází jen na jeden rok.
Domovy tak neustále prochází změnami. Někdy je pro osoby náročné zvykat si na
nové asistenty, adaptovat se, a pak se s nimi loučit. Příchodů a odchodů
je v l´ Arche totiž opravdu mnoho. Asistenti dobrovolníci mají ubytování a stravu zdarma a dostávají
kapesné. Volno mají dvě hodiny denně, jeden den v týdnu, jeden víkend
v měsíci. Pokud zůstávají déle, mají i nárok na dovolenou. Do komunity
vstupují asistenti postupně - mají zkušební týden, měsíc a pak se teprve
rozhodují, zda zůstanou déle. Zpočátku jim není nic sděleno o typech handicapů
lidí v domově, poznávají je spontánně, stejně jako přátele.
Práce je poměrně náročná fyzicky i psychicky. A řeší se i konflikty mezi
asistenty navzájem, každý jsme odlišný a v celodenním spolužití se problémy neschovají.
Vyplouvají na povrch, není je kam schovat, nelze před nimi utéci. Asistenti
často říkají, že mají více problémů mezi sebou než s lidmi mentálně
handicapovanými. V l´ Arche jsme totiž nuceni odložit své společenské
masky a být opravdoví. Nejprve asistenti přicházejí s touhou pomáhat a pak
zjišťují, že je pomáháno jim. Ĺ Arche
v nás prohlubuje humanitu a pomáhá
otevřít srdce.
Život v komunitě
V komunitě je kladen důraz na to, aby byl každý respektován, aby
našel své místo, aby se mohl nějakým způsobem zapojit a být užitečný. Může něco
vyrábět, umývat nádobí, zpívat,... cokoliv. Každému je pomoženo objevit svůj
talent. Co víc, každý je oslavován, l´ Arche je oslavou člověka. V Kanadě
mají při narozeninách krásný rituál, kdy se celá komunita sejde kolem
obrovského prostřeného stolu, hraje se na kytaru a zpívá. Přitom dokola putuje
svíčka a každý vyjadřuje oslavenci dík za jeho dar. Každý máme v sobě
někde Světlo a můžeme ho rozzářit. Oslavou ale nemíním jen narozeniny a svátky,
ale oslavu života - způsob každodenního žití v přítomném okamžiku drobných
radostí. Může to být úsměv, držení za ruku paní, která nemůže chodit, večerní
hygiena,...
V rušné l´ Arche jsou důležité i momenty ticha, a kontemplace,
případně modlitby. Moment ponoření se do sebe dává hloubku tomu, co následuje. Respektovány
jsou všechny víry, společně žijí věřící i ateisté. Např. v indickém
Nandibazaru jsou v komunitě hinduisté, muslimové, křesťané i nevěřící - a
to bez jakéhokoliv náboženského konfliktu. Vše je dobrovolné, otevřené,
nesetkala jsem se s tím, že by někdo přesvědčoval druhého. Lidé
s mentálním postižením prožívají víru spontánně, v srdci - a to
spojuje všechny.
Pokud
se lidé s postižením cítí v bezpečí a pociťují lásku, začnou
důvěřovat, jsou klidnější a rozvíjejí se. Důležitá je trpělivost.
Poslání
Všichni v životě hledáme vědomě
či nevědomě lásku. Potřebují ji i mentálně postižení. Cílem není se jen o ně
postarat, ale sdílet s nimi a
milovat je. Je to pak dar nejen pro ně, ale i pro nás. Jejich spontaneita,
autentičnost, bytí v přítomném okamžiku jsou v dnešní společnosti
velmi drahocenným pokladem.
Láska, kterou podvědomě hledáme, ale není jen lidská, je to Láska
nepodmíněná. Jsme-li senzitivní a podíváme-li se na některé lidi s mentálním postižením
vnitřním zrakem, můžeme spatřit a vnímat, že právě Lásky a Světla jsou plni.
To, po čem touží řada spirituálních hledačů, vyzařují někteří mentálně
postižení velmi silně a přirozeně. Věřím, že jednoho dne to bude prozřeno a
rozpoznáno, nejen u nich, ale v každém z nás. Věřím, že l´ Arche se
rozšíří i jako vzkaz Lásky do našich
srdcí.
https://www.ashaniketanasansol.com
https://www.benedictus.cz
https://www.cs.wikipedia.org
https://www.dobromysl.cz
https://www.foietlumiere.org
https://www.jean-vanier.org
https://www.larcheamos.org
https://www.larche.org
https://www.larche-lemoulindelauro.org
https://www.setkani-archa.wz.cz
https://www.vallila.cz
https://www.viraasvetlo.evangnet.cz